Proč používáme výhradně české květiny?

Spolupracujeme s českými květinovými farmami. Malou část květin si sami pěstujeme. Na obrázku je náš trvalkový záhon.

Jakou daň lidstvo platí za to, že si můžeme v každém ročním období koupit pugét čerstvých květin?

1) UHLÍKOVÁ STOPA konvenčního květinového průmyslu je obrovská.

Drtivá většina květin se pěstuje v Africe a Jižní Americe. Letecky pak cestuje na holandskou květinovou burzu. Následuje jejich kamionová distribuce po Evropě. Při přepravě je navíc nutné po celou dobu udržovat  za pomoci chlazení nízkou teplotu. Například únorové tulipány se zase musí pěstovat ve vytápěných sklenících.

Konvenční způsob pěstování květin významně zatěžuje životní prostředí vysokými emisemi CO2. Způsobuje to jednak neefektivní automatizované vytápění a umělé osvětlení skleníků v chladnějších oblastech s nižší dobou přirozeného slunečního svitu (např. v Holandsku).

Dále pak již zmíněná letecká a silniční doprava na místo prodeje. Květiny z dovozu tvoří v Česku více než 98 % řezaných květin - primárně z Keni, Belgie, Etiopie, Ekvádoru a Kolumbie. Květiny míří nejprve na burzu v Holandsku, odkud jsou kamiony rozváženy po celé Evropě.

Uhlíkové stopy v kontextu:

> Banán - 80 g CO2

> Let do Paříže z Londýna v ekonomické třídě – 58 kg CO2 na 1 cestujícího

> Růže vypěstovaná v Keni: 2,407 Kg CO2

> Hledík nebo podobná lokální květina vypěstovaná venku: 0,114 Kg CO2

> Kytice 5 holandských růží, 3 holandských lilií a 3 stonků nevěstina závoje z Keni: – 32,252 Kg CO2

> Kytice z 15 stonků smíšených venkovních květin pěstovaných a prodávaných lokálně: 1,71 kg CO2

Odhaduje se, že lokální kytice smíšených zahradních květin vypěstovaná venku vyprodukuje přibližně 5 % hodnoty emisí kytice vypěstované v Holandsku nebo v Keni.

2) Konvenční pěstování květin k řezu se neobejde bez využívání TOXICKÝCH CHEMICKÝCH LÁTEK. Tím květinový průmysl přímo OHROŽUJE BIODIVERZITU A VODNÍ ZDROJE.

V zemích globálního jihu se využívají chemikálie (herbicidy, pesticidy, hormony, látky podporující růst), které jsou v Evropě zakázané. Květiny samotné tyto toxické látky mohou obsahovat, neexistuje systém kontrol při jejich dovozu. Především ale dochází k devastaci půdy a zdrojů pitné vody v oblastech pěstování. To má samozřejmě fatální negativní vliv na místní ekosystémy a komunity lidí, kteří zde žijí.​

Neblahý vliv chemikálií se týká hlavně zdraví osob, které konvenční květinové farmy zaměstnávají. Vinou nedostatečné informovanosti zaměstnanců a nedodržování bezpečnostních postupů se však toxické látky šíří také do domácností zaměstnanců a mohou pak mít vliv na zdraví celých komunit.

Ukazuje se, že např. v Ekvádoru je používání pesticidů obecně třikrát vyšší než v Nizozemí. Na ekvádorských květinových plantážích se běžně aplikuje přes třicet různých pesticidů, přičemž pětinu z nich je zakázáno používat ve Spojených státech i v Evropské unii.

U žen vystavených působení pesticidů jsou identifikovány problémy s přirozeným početím a častější potraty. Chemické látky mají u obyvatel za následek častější výskyt respiračních a neurologických potíží, rakoviny, ekzémů atd. Děti z ekvádorských zemědělských komunit častěji trpí poruchami pozornosti, hyperaktivitou, psychomotorickými poruchami, novorozenci poruchami mentálních funkcí.

V ekologickém pěstování je používání všech syntetických hnojiv a pesticidů, stejně jako používání hormonů zakázáno.

Zmíněné škodlivé látky se samozřejmě z plantáží šíří i do okolního prostředí, zejména pronikají do vodních zdrojů. Opět se tak s vodou dostávají k lidem, ale zároveň decimují přírodu a celé místní ekosystémy.

Vedle znečištění životního prostředí chemikáliemi, je problémem celkově nešetrné a neudržitelné hospodaření s vodou a půdou.

Alarmujícím příkladem je znečištění a úbytek vody v jezeře Navaisha v Keni. Jezero je pro místní obyvatele zdrojem pitné vody a ryb. Květinové farmy využívají vodu z jezera pro svou produkci a zároveň do něj vypouštějí chemikálie a hnojiva. Vody v jezeře tak postupně ubývá a hnojiva podporují růst rostlin, které mají za následek úbytek ryb. Lidé v okolí jezera nejen pijí znečištěnou vodu, ale také přicházejí o zdroj obživy z rybolovu.

V Nizozemí je spotřeba vody díky cirkulárnímu systému využívání zdrojů pouze 1,6 litru na jednu růži, v Ekvádoru to je 7,5 litru.

Certifikovaní ekologičtí pěstitelé květin v ČR dodržují standardy, které mimo jiné zahrnují šetrné hospodaření s vodou, cílené zadržování vody v krajině, podporu biodiverzity a ochranu vodních zdrojů i toků.

3) Zaměstnanci květinových farem v zemích globálního jihu mají většinou špatné pracovní podmínky.

Nedostávají odpovídající vybavení pro práci v toxickém prostředí. A obvykle ani nemají patřičné informace ohledně dodržování bezpečnosti práce. Prokazatelně se u nich vyskytuje zvýšené riziko nemocí nervového systému a neplodnosti. Ani platové podmínky nejsou adekvátní. Ženy pracující na farmách se často setkávají se sexuálním obtěžováním ze strany nadřízených.

4) Květiny jsou pro transport balené v obrovském množství jednorázového plastu.

U některých druhů se dokonce balí každý květ zvlášť proti poškození při manipulaci.